Doprovodné výstavy „Kafka, Borges a český svět”

Zvuková instalace prezentuje ze zvukových záznamů okruh pražských německy píšících autorů a jejich tvorbu, doplňuje ji instalace věnovaná Jorge Luisi Borgesovi.
Připravil Pražský literární dům autorů německého jazyka.
 

Na všechno zapomenout. Otevřít okna. Vyklidit pokoj. Vítr jím provane. Vidím jen prázdno, prohledávám všechny kouty, a nenacházím se.
Franz Kafka, Deníky 19. června 1916 (tr. Věra Koubová)
 
Přesto je ale pro mne pokoj neobyvatelný. Leží sice na konci velice dlouhé předsíně a vnějškově je dostatečně oddělený, je to ale betonový dům, slyším, nebo spíše slyšel jsem ještě i po desáté vzdechy sousedů, hovory těch, co bydleli pode mnou, tu a tam rámus z kuchyně. Kromě toho je nad tenkým stropem půda a nelze odhadnout, kterého z pozdních odpolední, kdy jsem chtěl zrovna pracovat, mi služka věšící prádlo, naprosto nevinně, doslova zabořila podpatek botky do lebky.
Franz Kafka, dopis Felici z přelomu let 1916 / 1917 (tr. Viola Fischerová)
 
Skutečnost je taková, že každý spisovatel si vytváří své vlastní předchůdce. Jeho tvorba pozměňuje náš obraz minulosti, stejně jako budoucnosti. Identita nebo pluralita nehraje v tomto vzájemném vztahu žádnou roli.
Jorge Luis Borges, Kafkovi předchůdci (tr. Vít Urban a František Vrhel)
 
Instalace představuje strohou místnost s židlí a stolem. Několik předmětů v pokoji odkazuje k jejímu obyvateli, Franzi Kafkovi.
 

Výstava fotografií, které vznikly jako ilustrace k připravovanému obrazovému průvodci Jiřiny Chrastilové (nakladatelství Paseka) mapujícímu prolínání židovské a křesťanské kultury na území naší republiky.
 

Pět studentů Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Pět odlišných úhlů pohledů na grafické zpracování plakátu k pražskému Bienále Kafka / Borges. Energie vyvěrající z děl obou velkých spisovatelů 20. století a jejich osobnost zahalená polostínem vybízela k experimentu se slovy, ke konstrukci příběhů a k nalezení jim odpovídající formy. Hledáme-li společný moment vystavených plakátů, zjistíme, že je jím nejen pražské Bienále, ale také hlavní esence kvalitního plakátu – splynutí textu a obrazu do kultivované obrazové formy. Každý ze studentů k dané problematice přistupoval po svém. Na výstavě lze tak najít imaginární transatlantické spojení pražského a argentinského metra, zachycení atmosféry a zvuku vyvěrajících ze slovního spojení Kafka – Borges, odkaz na židovskou mystiku a argentinský fotbal, stejně jako hru s ikonickými podobiznami obou autorů.