TISK
Česky
English
Español
organizátoři a sponzoři
 

Film

 
 
Cyklus Kafka a Borges ve filmu
 
Úterý 13. května
19:30 Sál Společnosti Franze Kafky, Široká 14, Praha 1
Proměna (Die Verwandlung, 1975, SRN, režie Jan Němec, německy, 55 minut)
Jeden z nejvýznamnějších filmů, který Jan Němec natočil v emigraci, podle scénáře napsaného už v 60. letech spolu se svým bratrancem, filozofem Jiřím Němcem. Adaptace, nakonec realizovaná až pro západoněmeckou televizi, je natočena subjektivní kamerou, která diváka identifikuje s pohledem hlavního hrdiny. „A my se pokusíme pomocí kamery po celou dobu jeho života dívat se na svět jeho očima; znamená to tedy, že film bude subjektivním vyprávěním zcela do důsledků – Řehoře Samsu nikdy nespatříme, každý jeho pohyb, hnutí, bude pohybem kamery; bude-li někdo k němu mluvit, učiní tak přímo do objektivu.“ (Jan Němec, Film a doba 1965, č. 3, s. 85)
 
Změna programu: náhradní projekce místo filmu Bernarda Bertolucciho Strategie pavouka
Středa 14. května
19:30 Sál Společnosti Franze Kafky, Široká 14, Praha 1
Kdo byl Kafka? (Wer war Kafka? 2006, Švýcarsko, režie Richard Dindo, německy, české titulky, 98 minut)
V dokumentu se švýcarský režisér Richard Dindo snaží pátrat po Kafkově osobnosti tím, že se vrací přímo k původním pramenům, ke Kafkovým deníkům a dopisům i svědectvím Kafkových přátel. Dindo postupuje metodou, v níž hlavní roli hraje písemný text, jemuž obraz zůstává podřízen. Vzniká tak napůl fiktivní reportáž, kde jsou jednotlivé osobnosti představováni typově blízkými herci a svá svědectví o Kafkovi vypovídají v místech Kafkova působiště. Film tak přibližuje Kafkovu osobnost přímo a s respektem, aniž by se zaplétal do vlastních interpretací.

 
Čtvrtek 15. května
19:30 Sál Společnosti Franze Kafky, Široká 14, Praha 1
Zámek (Das Schloss, 1997, Rakousko/Německo, režie Michael Haneke, německy, anglické titulky, 123 minut)
Film kontroverzního režiséra Michaela Hanekeho je věrnou adaptací Kafky, stejně jako osobitým autorským pohledem, který rezonuje v tématu odcizujících mechanismů moderní společnosti s jeho dalšími snímky (Utajený, Funny Games). Adaptace, natočená původně pro rakouskou televizi, se vyznačuje Hanekeho charakteristickou strohostí a chladnou objektivitou režie, jež se projevuje i v dekoraci. Haneke tak zdůrazňuje odtažitost a realističnost Kafkova vyprávění, ale i jeho snové vnímání času. Buduje efektivně svůj vlastní svět, kde se otevírají témata absurdity, viny a bezmoci.
 
Pátek 16. května
19:30 Sál Společnosti Franze Kafky, Široká 14, Praha 1
Návrat k Sionu (Šivat Sion, Palestina 1921, režie Jakov Bendov, němý, čes.tit./ 48 minut)
Jeden z filmů, který viděl Kafka v kině, dokumentární film o životě židovského obyvatelstva v Palestině.
Hanebnost (Infamia, Argentina 2007, režie Juan E. Cordoni, Maximilian Blanco, španělsky, angl. titulky / 15 minut)
Film se inspiruje třemi Borgesovými povídkami: Smrt a kompas, Téma zrádce a Alef.
 
Změna programu: náhradní filmová projekce místo literárního večera s přednáškou Abela Posseho
Úterý 20. května
17:30 Sál Institutu Cervantes v Praze (Na Rybníčku 536/6, Praha 2, vstup ze Štěpánské ulice)
Muž z růžového nároží (El hombre de la esquina rosada, 1961-62, Argentina, režie René Mugica, španělsky, simultánní tlumočení do češtiny, 70 minut)
Stejnojmenná povídka ze sbírky Obecné dějiny hanebnosti (1935) má poněkud výlučné postavení. Borges v předmluvě k prvnímu vydání uvádí: "Tato cvičení v narativní próze vznikala v letech 1933 až 1934. Mám za to, že byla inspirována opakovanou četbou Stevensona a Chestertona, prvními von Sternbergovými filmy a patrně i jediným životopisem Evarista Carriega. Vyznačují se nadužíváním některých postupů: spojování nestejnorodého, prudkými zvraty posloupnosti, redukováním celého jednoho lidského života na dva tři výjevy. (Tomuto zornému úhlu je podřízena též povídka Muž z růžového nároží.)" A v předmluvě z roku 1954 Borges dodává, že tato povídka "měla mimořádný a poněkud záhadný úspěch". Z hlediska filmového měla být tato adaptace prestižním dílem, které by upozornilo na produkční společnost Argentina Sono Film, jež chtěla spojit své jméno se jménem slavného spisovatele. Režisér René Mugica se dokázal jako jediný vyhnout kýčovitým superprodukcím historických filmů v době nejtvrdší cenzury. Stal se velkým obdivovatelem Alaina Robbe-Grilleta, ale zůstal vždy spíše na úrovni "žánrových" filmů. Nicméně Edgardo Cozarinsky, režisér a spisovatel (autor knihy Borges a kinematograf), tvrdí, že jeho filmy jsou jako dobré víno - čím starší, tím lepší. Film byl laskavě zapůjčen z Argentinského národního filmového archivu.

 
Valid XHTML 1.0 Transitional   webdesign@leptospiroza.com